OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Představte si, že přijdete do své oblíbené „rockové“ putyky a z repráků se na vás spustí povědomý vrtačkovitý zvuk kytar, řvavý vokál a typicky švédské pokroucené melodie… „Aha“, řeknete si, „Dismember mají asi novou desku. A to je zajímavý, jak se zas vrátili k tomu starýmu dobrýmu soundu a riffům z Like An Ever Flowing Stream.“ Předpokládejme tedy, že promptně nakráčíte k výčepákovi, ať vám to půjčí. On řekne „no jasně“ a podá vám nové cédéčko holandských Absorbed. Nemělo by vás to překvapit, protože i první mini Absorbed byla sbírka vykradených starých Dismember. Tehdy to ale bylo jen pět věcí a pánové ještě neuměli Švédy vykrádat tak dokonale. Na nové placce tohle umění plagiátu dovedli k dokonalosti, protože tu nenajdete jen riffy, ale dokonce celé melodie a brejky z raných Dismember, včetně umně evokovaného sunlightovského zvuku, vytvořeného v jakémsi Canal Street. Abychom Jimovi a spol. nekřivdili, je nutné uznat, že se v jedenácti (!!!) staronových kapitolách o smrti místy nechali inspirovat i pozdějším obdobím Dismember z dob Massive Killing Capacity – ale nebojte se, opravdu jen lehce… Můžete celý ten plagiát Absorbed klidně vyčítat, ale nebude to myslím nic platné, protože s jejich naprostým přesvědčením o tom, že deathmetal by měl vypadat právě takhle, prostě nic nenaděláte. Takže buď berte, nebo nechte bejt. Ale myslím, že odmítnutím byste přišli o krásně staroškolskou desku s dobrým zvukem a jedenácti opravdu krvavými chody. No řekněte sami: Override The Overture… haha, ne, ta tam fakt není. Začíná to takhle: Exile The Breeding Spawn, Lost In Human Carnage, Twisted Backwards, World Of Dismemberment… Líbí? Fajn. Jen ten obal mohl být fakt lepší, holt Dan Seagrave byl klasa haha… (jen na okraj podotýkám, že Absorbed na fotkách v bookletu NEJSOU polití krví)
8 / 10
1. Exile The Breeding Spawn
2. LOst In Human Carnage
3. Twisted Backwards
4. World Of Dismemberment
5. Enter The Blood Dominion
6. Ripping Relevations
7. Back To Infinity
8. Foul Words Of Decay
9. Angelic Visions In Bloodred
10. Fleshpile
11. Regulate The Killings
Keď som kúpil "Sunset bleeding", bol som milo prekvapený... To na "Visions in bloodred" som sa vyslovene tešil, a vôbec som nebol sklamaný, parádny starošvédsky-dismemberovský death metal v parádnom zvukovom šate.... mňam.... Toto áno, to môžem stále....
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.